2013/02/13

Day 5 - Lu gu to Lijiang

Share
Bez své zateplene výbavy bych tu v noci brečel...

Je 12. Února 2013, rok hada, 8:00 ráno a já se probouzim do chladného slunečného rána na břehu Lu gu hu. Časné ranní slunce se dere zpoza hradby okolních hor a vysílá teplé sluneční paprsky rovnou na hladinu horského jezera. Jdu vyčistit zuba. Režim musí být. No a když už jsem v tom tak jdu rovnou na pláž zachytit tam záhadný skalní útvar na druhé straně jezera. Slunce ho olizuje už pěkných par minut,tak aby mi z něj něco zbylo.

Odjezd je naplánován na desátou, ale tentokrát to dáváme dřív. K snídani dostavam od sunnini pixlu ovesne kaše. Zdejší snídaňova klasika. Jedi to všichni, ma to milióny příchutí a ve skutečnosti chuť žádnou. Napůl tekuta strava mi moc nejede.

Cesta se vyne podél horního toku Yangtze. Stoupání a klesání jsou velmi prudká a společnost nám dělá milióny dalších aut. Výhledy na petitisicovky na obzoru jsou úchvatné a sluníčko pali. Co chvíli zastavujeme, abychom zamestnali čočky našich foťáku a sd karty uvnitř. Po cestě je perfektní čas učit se novým čínským slovickum.

Zastavujeme poměrně často. Na jedné z takových zastávek si užívám public urination, když do me zezadu někdo vrazi. Zastrcim nadobi. Alex se omloUva, že netušil a prstem ukazuje na protější svah. Chvíli tapu o co jako jde. A pak to spatřím. Ještě to ma kola a zbytky podvozku. Jeden z řidičů to nevychytal a ohořelé trosky jeho auta se staly tichou připomínkou toho, že neopatrnost se nevyplácí.

Na oběd stavíme v jedné z vesniček po cestě. Svahy hor jsou tu tak strmé, že stěží najdete domky jinde než u cesty. Restaurace ma poněkud rozdílný pojem o čistotě a uchovávání jídla než já, evropská komise a higienik hlavního města prahy najednou. Osobně bych raději hladovel, ale ti tricatnici lpí na pravidelnè stravě a hladovění moc nezvladaji. Volím únikovou strategii a jdu na záchod. Stejně mi paní domácí zbla rozumi.

Hajzlíku jsou umístěny tradičně u prasat. Ne, nekecam. Tady na vesnici když chcete jít na záchod tak vás pošlou k prasatum a doleva..no a nebo doprava. Pokud pak umíte čínský číst zvolíte správně I pánské záchodky. Zde prasátka hlída psík a vzadu za domem se pase kun. Než jsem se k hazlikum pracoval pres dvorek a prasata, tak se ke me připojili ostatní. Pro opravdu ultimatni oder zdejších toalet volím, a prosím ne jen ja, toaletus naturus neboli chcani v přírodě. Aspoň v tom suchu trochu pokropime trávu. Ještě než přejdeme k obědu, nakrmime zbedovaneho konika a všichni se s ním vycvaknem.

Odpoledne se nachyluje a my konečně prejizdime Yangtze. Na druhé straně začínáme stoupat. Kdo si vzpomíná na můj post o transalpine či transfagaras na rumunskem blogu, tak vi o čem píšu. Dlouhé serpentiny zakusujici se do prudkého svahu a úžasné výhledy za každou druhou zákrutou. Myslím, že se nacházíme ve výšce 2800 m n.m. což je o zdibec vic než transalpina, tady se navíc mužů kochat pohledem na uzasne zbarvenou řeku. Slunce neskutečně pálí. Mám nejspíš spálený nos. Po tomhle výstupu už to je do Lijiangu  jen 15 km.


Sent from my HTC Desire VT

0 komentářů:

Okomentovat