2013/02/12

Day 4 - Lu gu hu

Share
Vyspal jsem se narame. Přesto, že tenhle youth hostel ma asi nejodpornejsi sociální zařízení co jsem kdy viděl a během noci se jeden borec na pokoji poblil z přemíry alkoholu(asi mel vic než dvě pivka), cejtim se svěží. Vola Alex, že uz stepuji na břehu jezera a slunce se dere zpoza hor. Mrknu na hodinky - 8:00! Předpovídaný východ slunce v této oblasti je hlášen na 7:30. Rychle na sebe nahazim oblečení, čapků foťák a letím na pláž. Akorát. Slunce právě vysila své první paprsky na klidnou hladinu jezera a já okamžitě hledám vhodnou kompozicí. Není to až tak easy, jelikož stejnou věc se rozhodlo udělat 980 čínských turistů. Alex nikde, ale není čas hledat zbytek grumpy, je čas na focení.
Nacvakano, uděláno. Volám, kde se schovávají ostatní. Alex me potkává na cestě a zatímco já se připojují na vyhlídce k devcatum, on to hasí na záchod s nákladem včerejší večeře. Odvážný to chlapík.

Jelikož situace na sociálních zařízeních nenechává chladným jen me, ale především děvčata, rozhodujeme se co dál...je nádherné ráno, slunce svítí a hřeje naše prokrehle tváře...ted je čas na procházku po pláži, rozhodnuti přijde později.

Téměř všude na břehu jezera rostou vrby. Jakmile zjistím, že na nich vyrůstají mladé proutky, neváhám ani chviličku. Jeste nikdy jsem nepletl pomlazku v únoru. Všechno je jednou poprvé. Vzpomínám na Brasovskou zoo a village park, kde jsem pletl pollazku v září. Dávám číňanům kulturní prezentaci na téma Velikonoce a pletu malou vykonavatelku me oblíbené tradice.

Dvacetiminutovka na kamenité pláži nám procistila hlavy. Dame je dohromady a vyjde z toho následující plán: najít nový hotel, najmout lodku a projet se po jezeře, případně najmout kola a obkrouzit jezero, hiking je tu možný vždycky...plan B zahrnuje cestu dál a hledání ubytování až v noci.
Checkujeme hotely, ale jejich cena je premrstena. 560 rmb za prespani je na nas moc..startujeme sportak a vyrazíme hledat hotel dál po cestě.

Nádherné počasí a clenity terén svádí k zastavkam a pořizování fotodokumentace. Na jednom z odpocivadel opsi děláme malý piknick. Balíček vlaskych ořechů od místní dívčiny, poslední zásoby ovoce a horká voda na zapiti. Kromě jídla delam kupu blbostí. Kdo by rekl, že ve třiceti bude taková prdca dělat kohouti zápasy. Bavime se královský a střídající se auta fotekchtivych turistů ani nevnimame. Bitva je nerozhodna dokud lily nestáhne sunini kalhoty:) Rána pod pas a diskvalifikace nás nemine. Soupeř to však s holým zadkem vzdává.

Děcka projíždějících rodinek na mas koukají s úžasem a se dvěma se dáváme do řeči. Holčička kolem 10 a její brácha právě krmí svoje hladova bříška instantnimy nudlemi a nedá jim to aby se nezeptali Odkud je ten bílej pan. Sunini mi to tlumočí a já s úsměvem a notnou dávkou soustředění odpovídám jie ke a dokazují svůj mandarinsky skill. To a le mask upovídané dame nestačí a začne na me chrlit záplavu dalších otázek...nejlepší příležitost na procviceni cinstiny, kterou jsem doposud dostal. Zkouším skoro všechno co jsem si zapsal a můj assassini notysek plesa nad svou užitečností. Žádná romance však netrvá věčně a tak dávám me čínské kamarádce sbohem a naviděnou - samozřejmě čínsky ;)

Další zastávka je na skutečně jídlo. Ale to vám nápisů až po obědě. Právě stavíme v horké vesničce a snad něco ulovime.

Sent from my HTC Desire VT

0 komentářů:

Okomentovat